Pomsta
Náhle se ozvalo hrozivé vrčení. Arien to vytrhlo z přemýšlení, jednorožci byli na druhé straně mýtiny. S hrůzou v očích se zadívala na netvora. Byl to jakýsi obrovitý černý vlk se šavlozubými tesáky a krvavýma očima, drápy měl vytažitelné jako kočka a připravené k útoku, po těle měl viditelné jizvi a nespouštěl oči z Arien.
"Pomsta!" zařvala náhle a vrhla se na něj, neozbrojená a zranitelná. Netvor vyskočil do výšky a srazil jí k zemi. Náhle se ozvalo koňské zařehtání. "Aleton!" Netvor se zaměřil na jednorožce. Vyskočil mu na hřbet, strhl se nemilosrdný boj. Vlk mu zasekl drápy do kůže, Aleton sebou šil jako splašený, ale nedařilo se mu ho ze sebe shodit. Ostatní jednorožci se přihnali a z rohů jim začali létat černé plamínky. Netvor se pustil a spadl na zem. Aleton se vzepjal a chtěl ho rozdupat, ale Arien ho zadržela.
"Proboha co to vyvádíš?"
"Chci pomstít mou sestru!"
Arien zavřela oči a nedovolila vzpomínce ze včerejší noci aby jí ovládla. Rozpažila ruce a zaťala pěsti, pak je prudce stáhla k sobě a tleskla. Zem pod netvorem začala praskat a náhle vylétl ohromný kus země do vzduch, kolem netvora se utvořila ohnivá zeď.
"Oheň mi neublíží." Zavrčel posměšně netvor a proskočil skrz něj.
"Já se vrátím!" Zaburácel výhrůžně a zmizel mezi kmeny stromů. Arien stáhla ruce podél těla a kus země se lehce snesl tam odkud se vytrhl, jedním mávnutím ruky oheň uhasl a jemným dotykem Arieniny ruky se ohořelá tráva vrátila do původního stavu.
"Cos to provedla!" rozzlobil se na ní Aleton, ale Bella ho umlčela a začala jí blahopřát.
"To byl úžasný výkon, výborně!"
"Děkuji ti laskavá Bello, ale tolik šlechty si nezasloužím."
"Aletone, ty krvácíš!" Zhrozila se při pohledu na jeho podrápaná záda.
"Je to jenom škrábnutí, nemusíš si dělat starosti."
"Ne, to není škrábnutí, musí tě to strašně bolet."
"Ne vůbec mě to nebolí, vážně."
Arien položila dlaň na jeho hřbet, zavřela oči a soustředila se jenom na svou moc. Náhle se jeho rány zacelili. Aleton na ni vděčně pohlédl a pak upřel pohled k místu kde před chvílí zmizel vlk.
"Co to bylo za příšeru?" Ozval se Arienin zvědavý hlas.
"Byl to Temnovlk." Odpověděl jí s trochou zloby v hlase.
"O ničem takové jsem ještě neslyšela."
"Já o něm slýchával od začátku mého života, neumírají, stářím ne. Když ho zabiješ, bude to jenom dobře, od začátku věků terorizuje a masakruje bytosti v celém lese.
"To je příšerné."
"Já vím."
"Jak mohla příroda něco takového dopustit?"
"Příroda za to nemůže, má sice ohromnou sílu, dokonce patří mezi nejmocnější síly světa, ale je bohužel až na třetím místě, první je síla dobra, temné bytosti si myslí že je na prvním místě síla zla, ale ve skutečnosti má dobro "zatím" převahu."
"Co tím myslíš?"
"Jako že jednou zlo povstane a převezme vládu nad světem to tím myslím."
"Odmítám tomu věřit, není to pravda! Dobro vítězí vždycky!"
"Možná tak v pohádkách, prober se Arien, je ti už osmnáct let!"
"Jak víš kolik mi je let?"
"Já vím všechno."
"No dobře, tak mi řekni jméno mé matky."
"Zdá se že nevím úplně všechno."
"Tak neříkej že víš když nevíš."
"Tak vím všechno ostatní." Nedal se.
"Vy jednorožci jste tvrdohlavá, ale upřímná stvoření."
"Tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl, a to žiji už pár stovek let."
"Vážně? A kolik je ti?"
"Počkej, já to nějak nepočítám, asi pět set let."
"To už jsi vážně tak starý?"
"Já že jsem starý? tak mě porovnej s mým otce, je mu přes čtyři tisíce.
"Tak ten je starý!"
"Ne, my jednorožci nestárneme, narodíme se sice jako hříbata a dospějeme, ale nikdy nezestárneme, ale ten temnovlk mě zabít mohl."
"Páni, znala jsem pár lidí kteří nechtěli zestárnout a žít na věky."
"Nikdo se nemůže vyvléknout osudu, je to tak dáno a to se nezmění, většina tvorů mezi něž patří i člověk stárne a jednoho dne to přijde, usne na věky."
"Přesně tak. Chtěla bych se trochu projít po lese."
"Půjdu s tebou."
"Ne, chci jít sama."
"Ten temnovlk tam na tebe číhá, nepustím tě tam."
"Slibuji že se vrátím za pár minut" "Za pár minut? No dobrá, ale jen aby to nebylo za pár hodin děvče."
"Neboj se o mě, jsem už dospělá a k tomu mám kouzelnou moc."
Arien se vydala hluboko do lesa na ne jen tak ledajakou procházku .
Zastavila se a zakřičela:
"Hej! Tady jsem! Pojď si pro mě temnovlku!"
Chvíli čekala a pak na něj znovu zavolala.
"Ale vždyť jsem tady." Zavrčel za jejími zády. Arien se otočila a spatřila ohromné monstrum. Neváhala a znovu se na něj vrhla.
"Ale no tak, tohle není férový boj, mladá dívka proti starému netvorovi?"
"Hlavně že víš že jsi netvor! A mládí je více než stáří!"
To už ale temnovlka rozčílilo na tolik že vytáhl drápy a děsivě zařval. Když viděl že se ho Arien nebojí, natáhl pracku a vší silou jí udeřil. Arien od něho odlétla několik metrů daleko a zastavila se až o strom. Dívka ztratila vědomí. Temnovlk se děsivě zašklebil a pohlédl na Arien. Chystal se k ní jít a zabít ji stejně jako její sestru. V tom se ale probrala a znovu se začala soustředit, ale přítomnost nepřítele jí ode všeho odváděla a její soustředěnost nebyla tak silná. Když pochopila že nedokáže využít svou moc, vrhla se na zběsilý útěk. Jestliže temnovlk dohnal i prchající jednorožce, Arien nedokáže uniknout. Zatím běžela hodně napřed a netvor jí nestačil, dýchal jako kdyby právě oběhl celý tento les kolem dokola. Najednou Arien probleskla hlavou šílená myšlenka, co třeba vylézt na strom? Oběhla jeden strom dokola a pak se chytila nízkorostoucí větve, vyhoupla se nahoru a šplhala dál. Dostala se skoro na vrchol, tam se posadila na ještě silnou větev a oddechovala. "To byl geniální nápad!" pomyslela si, ale v tom se ze zdola ozva temnovlk: "Tak hloupou dívku jsem ještě neviděl!" uchechtl se a vytáhl drápy, ty se zaryly do kůry stromu a netvor šplhal dál. Arien pohlédla dolů na stále přibližujícího se temnovlka a s hrůzou očekávala co bude dál. Když už byl natolik blízko, že by jí mohl klidně shodit dolů, Arien se posunula ještě více ke kraji té už ne moc stabilní větve a dívala se do krvavých očí temnovlka. Už stál na té větvi kde seděla Arien. Zlomyslně pod ním zapraskala a v Arieniných očích se zaleskli obavy o život. Pomalu se k ní plížil. Arien se neopovažovala ani pohnout. V tom do ní netvor strčil a ona se pustila. Temnovlk se začal strašlivě chechtat. Ale najednou uviděl dívku jak se pevně drží jiné větve. Zařval a seskočil k ní. Větev se zlomila, ale stále ještě visela na pevné a pružné kůře. Temnovlk zaryl drápy hluboko do dřeva a Arien začala křičet. "Pomoc! Prosím! Aletone! Já už se neudržím!" Temnovlk vytáhl drápy ze dřeva a pokoušel se shodit celou větev. Arien už přestávala doufat v záchranu, ruce jí klouzaly a dolů se nedokázala ani podívat. Najednou jí ruce sjely po hladkém povrchu a ona se řítila dolů na zem. Temnovlk se vítězně ušklíbl. Ale ona nespadla na zem, dopadla na Aletonův hřbet.
"Propána co to vyvádíš! Já myslel že jsi už dospělá a máš rozum, ale jak vidím budu tě muset příště víc hlídat!"
"Já..." začala dívka, ale Aloton jí zarazil.
"Už mi neříkej ani slovo!"
Arien celou cestu mlčela. Připadalo jí, že se o ní Aleton stará jako o svou dceru. Když dorazili rozzlobil se na ní úplně přede všemi.
"Arien! Já nechápu co tě to napadlo!" Začal na ní křičet.
"Copak nevíš že je to stvoření nebezpečné! Mám ti to pořád opakovat jako malému dítěti? Tohle bys chtěla?" Dívka mu jenom hleděla do zlatavých očí a nic neříkala.
Pak najednou řekla:
"Vím že je ten temnovlk nebezpečný, chtěla jsem pomstít mou sestru a zbavit tento les obrovské zátěže! Já moc dobře vím co smím a co nesmí dělat a tento čin byl správný, třebaže jsem mohla umřít, ale jak vidíš smrt není můj osud."
"Ne říkám ti že jsi to neměla dělat! Zakazuji ti procházky lesem, budeš v mém dosahu a jestli ne v mém tak v dosahu někoho jiného!" všichni je poslouchali se zatajeným dechem.
"Dělej si se mnou co chceš "TATI"!
Celé stádo se zarazilo a upřelo na ní pohled. "Promiň, jak jsi mě to oslovila?"
"Slyšel si dobře, mám pocit jako bys byl můj táta!"
"Arien! Proč si to myslíš? Mám tě rád, ale jenom jako přítelkyni a to se nezmění."
"Chováš se tak ke mě, já sice nevím skoro nic o tom jaké je to mít otce, ale vím že můj přítel by se ke mě nikdy nechoval jako rodič. Takže jak tě mám oslovovat? Že by třeba otče? Nebo dokonce tatínku?"
"To už by stačilo! Nejsi má dcera a jsem rád! A navíc jak bys mohla? Jsem jednorožec, ztělesnění dobra, nadpřirozená bytost a ty jsi člověk!"
"Arien sklopila zrak a chvíli tam jen tak stála se slzami v očích, pak se na něj jenom naštvaně zašklebila a utekla pryč. Jednorožci se Aletona začali vyptávat co se stalo. Vylíčil jim celé to drama, jak Arien bojovala s temnovkem a málem přišla o život. Aleton si všiml že mezi jednorožci někdo chybí, byla to Bella.
