close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

►!Reklamy sem!◄

Zápis SB

:) Přihlašte se do "praštěné soutěže" (:


Naše blogy:


První kapitola -totální rozbřesk v srdci-

29. prosince 2009 v 3:39 | Janie |  janie přiběhy

Kapitola 1 Totální rozbřesk v srdci

Tu zběsilou noc sem poslouchala evanescence…. Měl přijet bratranec. Až ze Slovenska a i se svojí holkou. Trošku jsem se toho bála. Byla z Bystrice což je na slovenským území podle mě zhýčkaný město… Někdy před třetí hodinou ráno jsem četla zatmění. \ten název na mě sedl. Teď mě ale netrápil ani příchod bratrance ani osud Belly z knížky, do které jsem byla ještě před chvílí tak zabraná. Pálila mě ta vzpomínka, která se tížila každý temný tichý večer v té lehce nahmatatelné tmě. Oči mi bloudily po obrazovce počítače. Jak už jsem se zmínila poslouchala jsem evanescence. Připadalo mi to uklidňující… Ty texty, které jsem si nesčetněkrát překládala mi připomínali ulehčující pravdu, že na světě nejsem jediný trpící člověk. Byla to pravda. Dokonce i moje nejlepší přítelkyně těžce trpěla. Neuměla schovávat emoce tak silně jak sem se to nuceně naučila já. Těšilo mě, že neví co se se mnou děje i když jsem někdy i ve škole lehce propadala depresím. Obzvlášť teď, když moje osudová láska vykráčela z mojí cesty a jediné co mi zanechal, bylo těžce zlomené srdce, které se nezdálo hojivé.
Poslední době jsem nějak nevěnovala pozornost. Tehdy bylo pro mě po jeho boku vše lehčí…vyrovnanější a jednodušší zpalovalo mě pocit toho temna. Bolelo mě jen pomyšlení, že je v mé přítomnosti. Všichni ho teď na nové škole milovali. Bylo to těžké. Teď jsem viděla, jak ho všichni obskakují a tak mě to bolelo. V jediné větě nechyběla zmínka o něm. Chyběl mi. Už to nebyl on. Už nebyl tak vyrovnaný. Snažil, se být nejlepší a v očích ostatních se mu to dařilo. Ale já cítila, jak jeho osobnost jeho kouzlo pohasíná. Jak se mi před očima mění na dravce, který doufá, že každý jeho krok budou všichni následovat. Nepřekvapovalo mě, že to tak i je. Ale šíleně mě to bolelo. Cítila jsem, jak mě to přivádí k šílenství. Přála jsem mu, aby byl šťastný (koneckonců jsem to částečně byla já kdo ho dal dohromady s třídní hvězdičkou) ale ne v mojí přítomnosti. Pálilo mě teď to dřívější rozhodnutí jít s ním na školu…. i když jsem věděla, že to jednou skončí, v tehdy jsme byli šťastný, zamilovaný pár. Doufala jsem, že se stane zázrak. Že se zastaví čas. Pro nás dva….udělala bych pro to cokoliv.
Je čtvrt na čtyři (ráno) stále poslouchám evanescence. Když jsem přišla na facebook myslela, že se zblázním. Už jsem se rozhodla, že se ho budu stranit. Nějak to ty čtyři další roky ve škole zvládnu a on po šesti měsících potvrdil mojí žádost o přátelství. Teď ho budu mí všude. Teď opravdu zešílím. Všichni spí, takže nesmím být hlasitá. Na vnějšek se snažím být klidná, ale uvnitř křičím. Tak strašně se mi chce utéct. Někam strašně daleko, kam nebude moct být. Tisíce kilometrů od něj. Pryč. Tak strašně toužím zapomenout jako by se zbývajících šest let vůbec neodehrálo.
Bolí to…
Myslím, že dnes moc nepospím. Měla jsem jí to říct?
Měla jsem říct mojí nejlepší kamarádce dnes do telefonu, jak se cítím? Už ani sama nevím. Jen doufám, že až za dvě hodiny přijde bratranec tak se nezhroutím. Snad ne.
Zase sem si pustila evanescence…. Ta hudba je svým způsobem dost uklidňující…
 


Komentáře

1 xTyNuShKax xTyNuShKax | Web | 29. prosince 2009 v 3:46 | Reagovat
2 Vivi Vivi | Web | 29. prosince 2009 v 3:48 | Reagovat

Evanesence si pouštim vždycky když mám depku,jo to fakt pomáhá mít pocit že netrpim sama.Ale nic se nesmí přehánět,když je poslouchám moc dlouho je ta depka orší...
Víš jak to je,uprostřed noci sou všechny naše obavy a problémy nejhorší...takže třeba bude ráno líp.

3 aymonaaberenika aymonaaberenika | 29. prosince 2009 v 3:55 | Reagovat

JJ máš úplnou pravdu Vivi...mimochodem pěknej blog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama